Nabitý divadelní sál hučí očekáváním, zatímco hosté netrpělivě čekají na dlouho očekávané baletní představení. Atmosféra je napjatá, ale nikdo v publiku netuší, že dnešní večer se vyvine úplně jinak, než čekají. Když se opona zvedne, reflektory odhalí klasickou baletní scénu. Hudba začne znít a tanečníci elegantně vplují na jeviště.
Mezi nimi je baletka, která nijak nezapadá do veselého tónu představení. Clara okamžitě upoutá pozornost — ne svou elegancí, ale viditelně špatnou náladou. Její mrzutost ostře kontrastuje s lehkostí baletu. Jak představení pokračuje, její podráždění je stále výraznější. Zatímco ostatní tanečníci září nadšením, Clariny výrazy se pohybují mezi podrážděností a frustrací. Přestože její technika je bezchybná, jejím pohybům chybí jemnost a krása.
Diváci jsou zprvu zmatení. Je to součást role? Odliv vtipu? Ale zmatení se rychle mění v zábavu, když Clarin přehnaný přístup eskaluje. Smích a šepoty se šíří hledištěm.
Vrchol komedie přichází během jejího sóla. Místo ladných piruet a skoků Clara předvádí strnulé, přehnaně dramatické pohyby — doprovázené výrazným protočením očí a hlasitými vzdechy.
Publikum se směje k slzám. Dokonce i ostatní tanečníci mají problém udržet vážnou tvář, zatímco Clara — neúmyslně — krade celý večer. Přesto představení pokračuje, s Clarou ve středu pozornosti.
Před závěrem se však něco změní. Clara povolí, usměje se na ostatní tanečníky a zjevně si uvědomuje, jak moc se publikum baví. A pak přichází překvapení: promění se v dokonalý obraz elegance, tančí s dechberoucí krásou a lehkostí. Publikum propukne v bouřlivý potlesk.
Clara se ukloní, její mrzutý výraz je pryč a nahrazen šibalským úsměvem — a všichni si ji zapamatují jako roztomile mrzutou balerínu, která ukradla show.