Casi no se detuvo. La bolsa estaba cerca del borde de la carretera, medio oculta entre la hierba alta, oscurecida por la lluvia y la suciedad. Parecía lo suficientemente común…
Quasi non si fermò. La borsa giaceva vicino al bordo della strada, seminascolta tra l’erba alta, scurita dalla pioggia e dal fango. Sembrava abbastanza comune da poter essere ignorata, il…
Sie blieb fast nicht stehen. Die Tasche lag nahe am Straßenrand, halb verborgen im hohen Gras, verdunkelt von Regen und Schmutz. Sie wirkte gewöhnlich genug, um sie zu ignorieren —…
Elle a failli ne pas s’arrêter. Le sac reposait près du bord de la route, à moitié dissimulé dans les hautes herbes, assombri par la pluie et la boue. Il…
She almost didn’t stop. The bag lay near the edge of the road, half-hidden in tall grass, darkened by rain and dirt. It looked ordinary enough to ignore, the kind…
Joka iltapäivä, tasan kello 16:30, hän istui samalla penkillä. Kukaan ei tiennyt hänen nimeään. Sairaanhoitajat kutsuivat häntä “herra”. Vierailijat olettivat hänen odottavan jotakuta. Hän ei koskaan oikonut heitä. Penkin suunta…
Κάθε απόγευμα, ακριβώς στις 16:30, καθόταν στον ίδιο πάγκο. Κανείς δεν ήξερε το όνομά του. Οι νοσοκόμες τον φώναζαν «κύριε». Οι επισκέπτες νόμιζαν ότι περίμενε κάποιον. Δεν τους διόρθωνε ποτέ.…
Hver ettermiddag, nøyaktig klokken 16:30, satte han seg på den samme benken. Ingen visste navnet hans. Sykepleierne kalte ham “herr”. Besøkende antok at han ventet på noen. Han korrigerte dem…
Každé popoludnie, presne o 16:30, si sadol na tú istú lavičku. Nikto nepoznal jeho meno. Sestry mu hovorili „pán“. Návštevníci predpokladali, že na niekoho čaká. Nikdy ich neopravoval. Lavička smerovala…
Každé odpoledne, přesně v 16:30, sedával na stejné lavičce. Nikdo nevěděl jeho jméno. Sestry mu říkaly „pane“. Návštěvníci si mysleli, že na někoho čeká. Nikdy je neopravoval. Lavička byla otočena…