Drei Jahre lang war das Heim das einzige Zuhause, an das er sich erinnern konnte. Die blassgrünen Wände, das Echo der Schritte im Flur, das leise Summen der Heizung in…
Pendant trois ans, le foyer avait été le seul endroit qu’il pouvait appeler « chez lui ». Les murs vert pâle, l’écho des pas dans le couloir, le léger bourdonnement…
For three years, the shelter had been the only home he could remember. The pale green walls, the echo of footsteps in the hallway, the quiet hum of the heater…
Kun tyttäreni katsoi minua sinä aamuna, hän epäröi hetken ennen kuin puhui. “Äiti… ehkä voisit tänään pysyä vähän taustalla, sopiiko?” Hän sanoi sen lempeästi, melkein ystävällisesti, kuin pehmeä sävy voisi…
Όταν με κοίταξε εκείνο το πρωί, δίστασε για μια στιγμή. «Μαμά… ίσως σήμερα να μείνεις λίγο στο φόντο, εντάξει;» Το είπε απαλά, σχεδόν τρυφερά, σαν να μπορούσε η γλυκύτητα στη…
Da datteren min så på meg den morgenen, nølte hun før hun snakket. «Mamma … kanskje du kan holde deg litt i bakgrunnen i dag, ok?» Hun sa det forsiktig,…
Keď sa na mňa toho rána pozrela, na chvíľu zaváhala. „Mama… možno dnes zostaň trochu v pozadí, dobre?“ Povedala to jemne, akoby mäkkosť slov mohla zmierniť ich bolesť. Miesto bolo…
Když se na mě toho rána podívala, na okamžik zaváhala. „Mami… možná dnes zůstaň trochu v pozadí, ano?“ Řekla to jemně, skoro laskavě, jako by to mohlo zmírnit bolest těch…
Când fiica mea s-a uitat la mine în acea dimineață, a ezitat înainte să vorbească. — Mamă… poate că astăzi ar fi mai bine să rămâi puțin în fundal, bine?…
Amikor a lányom rám nézett azon a reggelen, habozott, mielőtt megszólalt. – Anya… talán ma maradj egy kicsit a háttérben, rendben? Gyengéden mondta, szinte kedvesen, mintha a lágyság kevésbé fájdalmassá…